Šít jsem nezačala, abych zachránila planetu, nebo zlepšila svět, ale proto, že si v roce 2016 moje dcera přála nadýchanou balonovou sukýnku. O tom, že existuje nějaká slow fashion, jsem nic netušila. Potřeba šít, sdílet se zákaznicemi radost z pěkných a kvalitních šatů, které vydrží déle než ty vyráběné ve velkých sériích, a ještě nemuset řešit, že na ulici potkám deset stejných, přišla tak nějak přirozeně a sama.

Mám ráda osobní přístup a věřím, že z každého kousku látky z mojí dílny je cítit, že prošel rukama skutečného člověka. Možná je to trochu sobecké, ale šaty navrhuju vlastně pro sebe. Musí být elegantní, minimalistické a přitom s nevšedními detaily, aby nebyly fádní. Chci se v nich cítit pohodlně a žensky zároveň. Správné šaty jsou podle mě univerzální. Měly by se dobře kombinovat s ostatními kousky a být nadčasové. Jsem náročná? A která z nás není?